Vytápění
Jednotlivé typy vytápění, které bych tady rád zmínil rozdělím do čtyřech kategorií.
Jsou to: 1. Sálavá topidla
2. Konvekční topidla
3. Kombinace dvou předchozích typů
4. Topidla předávající energií pomocí vody.
Sálavá topidla:
Do této kategorie patří klasická kachlová a omítaná kamna všech tří konstrukcí (těžká, polotěžká a lehká).
Klasická kachlová, nebo omítaná kamna jsou topidla kde je zdrojem keramické ohniště, nebo typová kamnová vložka, na kterou je napojen akumulační tahový systém v různém provedení.
Energie vyprodukovaná v ohništi je vedena soustavou kanálů, kde je absorbována a připravena pro pozvolné uvolňování na plášť topidla. Délka tahového systému je vypočtena pro maximální využití energie a zároveň pro bezproblémový chod topidla i komínu. Podstatné u tohoto druhu topidel je absence větracích otvorů, kudy by mohl vzduch ohřátý v tělese kamen vystupovat do obytného prostoru. Předávání tepelné energie se tudíž děje pouze přes plášť sáláním, což je proces nejvíce podobný slunečnímu záření. Nejprve se takto zahřejí předměty a osoby, na které dopadá tepelné záření a teprve následně vzduch ve vytápěném prostoru. Tento typ vytápění využívá relativně nízkých teplot a proto je k našemu zdraví mnohem šetrnější, než typ konvenční, kde dochází vlivem vysokých teplot k přepalování prachových částic a nerovnoměrnému rozložení teplot v prostoru.
Výhodou těchto topidel je nižší prašnost, příjemnější pocit tepla, vysoká účinnost a tím nižší náklady na vytápění, zároveň nižší dopad na životní prostředí.
Nevýhodou je vysoká setrvačnost topidla, což ho předurčuje hlavně do trvale obývaných prostor.
Konvekční topidla:
Do této kategorie patří klasický teplovzdušný systém, kde je do krbové, nebo kamnové obestavby použita litinová, nebo ocelová vložka, od níž se vzduch který je nasáván ve spodní části topidla ohřeje na vysokou teplotu a následně je vypuštěn do vytápěného prostoru. Takto ohřátý vzduch je možno rozvádět do celého objektu. Vzhledem k tomu, že je teplý vzduch vypouštěn v horní části systému a ve spodní nasáván, dochází k proudění, které má za následek rozvířený prach a nerovnoměrné rozložení teplot ve vytápěném prostoru (U stropu vysoká teplota a u podlahy chlad)
Výhodou tohoto systému je malá setrvačnost, takže rychlý nárůst teploty ve vytápěném prostoru.
Nevýhodou je vysoká prašnost, přenášení hluku při vytápění více prostorů a vlivem rozdílných teplot a přepálených organických částic nevhodnost pro alergiky.
Tento systém je předurčen pro objekty, které nejsou trvale obývány. (Chaty, chalupy...)
Kombinace konvekčního a sálavého topidla:
Do této kategorie spadají kamna a krby, které mohou fungovat konvenčně při otevření větracích mřížek a sálavě při jejich uzavření. Tato topidla mají většinou nižší dobu akumulace než klasická sálavá kamna, ale při otevření větracích mřížek velmi rychle prostor vytopí. Používají se tam, kde jednotlivý výše uvedený způsob vytápění je nevhodný.
Výhodou je vyšší pružnost topení.
Nevýhodou je prašnost při konvenčním topení.
Teplovodní vytápění:
Jako poslední zde uvedenou variantou jsou topidla obsahující teplovodní výměník, ze kterého je vedena ohřátá voda do systému radiátorů, podlahového vytápění, popřípadě jejich kombinace. Tato topidla se vyznačují snažším rozvodem tepla po objektu a při osazení akumulační nádrže, která se pro tento druh topení doporučuje i značnou akumulací. Při dobré regulaci je možno energii nahromaděnou v nádrži využít přesně dle potřeb vytápění objektu.
Nevýhodou tohoto systému je složitější zapojení a vyšší finanční náklady při pořízení.